Adaptační kurz 6. ročníku

Ve čtvrtek 10. září se sešlo 12 žáků šestého ročníku v Opočně na nádraží a společně s třídní učitelkou Kamilou Effenberkovou a p. uč. Linhartovou se vydali vlakem na adaptační pobyt na Broumovsko. Už po pár kilometrech nastalo překvapení, když se 3 děti přiznaly, že jedou poprvé v životě vlakem. Po přestupu v Náchodě následovala cesta rozmanitou krajinou až na zastávku Broumov - Olivětín. Využili jsme ještě na kousek cesty autobus, ale dál už se muselo pěšky. Počasí nám přálo, tak jsme navštívili osadu Janovičky, odkud je nádherný výhled na Broumovské stěny, Javoří hory i Krkonoše. Cesta trochu prověřila kondici dětí, ale všechny zdárně zdolaly kopcovitou krajinu a stihly se i zbavovat kolíčků při první hře. Od srubu už voněla česnečka, kterou nám

připravil pan Linhart. Děti se s chutí po procházce vrhly na polévku a následně i na špagety. U oběda byla legrace, především v dívčí části třídy, a neopustila je ani při mytí nádobí. Následoval polední klid, který děti využily k prohlídce okolí, hraní přehazované, házení šipek nebo třeba sbírání oblázků. Některé se s nadšením vrhly i na pískoviště. Odpolední program začal seznamovací hrou, kde jsme si všichni navzájem procvičovali jména i postřeh. Následovala hra na laně, která prověřila organizační  schopnosti dětí a pobavila přihlížející. Po ještě dalších aktivitách s lanem jsme se všichni přesunuli na okraj lesa, kde už byly poházeny desítky barevných lístečků s písmeny.  Děti se rozdělily na čtveřice a střídavě přinášely písmenka a skládaly slova. Každá skupina si zvolila jinou strategii, ale ta nejúčinnější se povedla Supům. Následovali je Mimoni a Tygři s téměř vyrovnaným výsledkem. V lese jsme ještě zůstali i při další hře, kde měly děti za úkol hlídat si své číslo na čele a zároveň odhalit ostatní. I tady se projevila šikovnost a nápaditost  a u některých i vytrvalost. Především Bára s Matesem hru pojali opravdu vážně. Pomalu se začalo stmívat, tak jsme se opět přesunuli ke srubu. Krátký déšť nám trochu překazil posezení venku u ohně, ale párky jsme zvládli opéct a začali se chystat na spaní. Uvnitř jsme si ještě zahráli seznamovací hry v kruhu a "na kompot", ale nejvíce se děti těšily na stezku odvahy. Supí vrch se již ponořil do černočerné tmy, a tak  zájemců postupně ubývalo. Nakonec se přece jen našlo osm odvážných, kteří to zvládli. Někteří opravdu překonali sami sebe. Po této aktivitě se již dokončila příprava prostor na spaní. Někteří po náročném dni pomalu odpadávali, někteří vydrželi o něco déle. Ale už ráno před 6 h zavládl ve srubu opět ruch a povídání a všichni se probouzeli dávno před plánovaným budíčkem. Většině se ještě z vyhřátých spacáků nechtělo, a tak úklid začal až po 8. hodině. Následovala bohatá snídaně, výborný čaj, doplnění zásob na cestu a kompletní úklid. Po ránu se do mytí nádobí už nikdo moc nehrnul, tak tentokrát tuto službu odnesli Tygři. Při zpáteční cestě trochu mrholilo, ale po hodince jsme dorazili opět na nádraží a vydali se na zpáteční cestu. Někteří byli trochu unavení, trochu od bláta, ale plni zážitků, a tak si myslím, že adaptační pobyt splnil svůj účel. Jen škoda, že s námi nemohli ze zdravotních důvodů jet Káťa K. a Tonda. Děkujeme manželům Linhartovým za půjčení táborové základny na Supím vrchu, moc se nám tam líbilo.