Začátky školy ve Voděradech

Základ školní výuky byl položen za vlády Marie Terezie a Josefa II., kdy ve Voděradech vznikla triviální škola (trivium = čtení, psaní a počítání). Soukromý učitel Mikoláš Josef Kováříček vyučoval v chalupě č. 26 "Na Kukačce". Zápisky pořízeny ze starého kancionálu.

V roce 1790 si voděradští postavili první školu. Byla sroubená ze dřeva s jednou třídou.

Do školy tehdy mělo chodit celkem 106 dětí (26 z Voděrad, 26 z Vojenic, 35 z Nové Vsi a 23 z Uhřínovic), ale 71 z nich sem rodiče vůbec neposílali. Vrchnost na školu nijak nepřispívala, dozor měl voděradský kněz.

Od roku 1800 až do poloviny 19. století ve Voděradech působil zkušený učitel Václav Danihelis.V roce 1824 byla pro špatné cesty do Voděrad zřízena zimní expozitura v Nové Vsi pro děti z Vyhnanic a Nové Vsi a při škole ve Voděradech ustaven podučitel pro tuto školu.

V roce 1837 byly k naší škole přiřazeny obce: Uhřínovice, Ježkovice, Nová Ves, Vojenice a přes zimu k Nové Vsi ještě Vyhnanice. Celkem bylo zapsáno do školy 180 dětí.

Dramatická událost se ve vsi odehrála večer dne 9. dubna 1873, kdy "vypukl zlomyslnou rukou ve farní stodole oheň založený". Churavého stařičkého pana učitele Becka sousedé vynesli. Požár zcela zničil faru, školu i hospodářská stavení. Bylo nutno postavit novou faru i školu. Od požáru se až do října nevyučovalo. Dítka prý doma zdivočela a znemravněla.

Potom byla za 140 zl. ročně pronajata světnice pro vyučování v novém stavení pohořelého Václava Plašila č. 31. Od 14. října 1873 bylo vyučování svěřeno p. Ignáci Gibišovi z Olešnice a pravidelné vyučování začalo dne 21.října.

Stavba nové školní budovy dlouho nezačínala, protože se místní školní rada domnívala, že to jest starost c.k. okresní školní rady. Teprve po roce jednal p. Gibiš s nově zvoleným představeným obce p. Janem Říčařem. Dne 23. dubna 1876 byl položen základní kámen, do kterého byly vloženy historické zápisy o památníkách školy a kostela, jména Jeho Veličenstva a vlády, hejtmana, okr. školního inspektora, duchovního správce, učitelstva, obecních představitelů a obecní pečetě. Dne 29. října 1876 se konalo slavnostní svěcení školy i fary.

Právě v této době (26. prosince 1875) škola získala druhou třídu. Do té doby byla druhá třída v Nové Vsi a výpomocným podučitelem byl Josef Grulich. Trojtřídkou se stala od 1. ledna 1878. V září 1888 se bylo zapsáno 279 dětí (143 chlapců a 136 dívek). Školu vedl vynikající hudebník Ignác Gibiš (ten byl dne 10. 2. 1877 ustanoven prvním definitivním řídícím učitelem), dále vyučovali Karel Roleček a Antonín Tyšler. Dne 8. srpna 1896 byla škola opět rozšířena, a to o 4. třídu.

Když v létě roku 1914 začala první světová válka, panovalo všeobecné přesvědčení, že konflikt rychle skončí. Z Voděrad narukovalo prvních 17 záložníků. Děti ve škole vyráběly pro vojáky kukly, ponožky, uspořádaly sbírku peněz, ve škole se vařily polévky pro chudé děti. Od roku 1915 museli dokonce učitelé po vsích provádět soupis zásob, nakonec docházelo i k nepopulárním opatřením, a to zabavování zásob mezi lidmi pro vojsko.

Poválečné období rozčeřila i událost týkající se školy. Protože nová republika zaručovala lidem svobodu, přestali učitelé před vyučováním i po něm konat společné modlitby. Katolicky založené obyvatelstvo Vrchů se dostalo se školou do těžkého sporu, který vyvrcholil odchodem většiny učitelů jinam. Celé druhé pololetí šk. r. 1919/20 se ve 2., 3. a 4. třídě s výjimkou náboženství a ručních prací nevyučovalo. V plném rozsahu se obnovilo vyučování až od září s nástupem nových učitelů.

Důležitou novinkou pro žactvo bylo zavedení dvou autobusových linek. První vedla z Opočna do Rychnova n. Kn. a druhá z Opočna do Kostelce n. Orl. Dostupnost školy tak byla zaručena i v zimních měsících pro přespolní žáky. Tím byla zrušena od r. 1928 zimní expozitura školy na Nové Vsi.

Ve školním roce 1928/29 měla škola v 1. třídě 30 žáků, ve 2. třídě 47, do 3. třídy chodilo 40 dětí a do 4. třídy 29. Funkci řídícího učitele vykonával Jaroslav Jičínský, dále zde působili dva definitivní učitelé - Josef Špaček, O. Faltus a výpomocná učitelka Marie Václavková.

                          Pohled na faru a školu z věže kostela, rok 1928                                                                                                            

                              Kampelička 30. léta, dnes ubytovna                                                                                                                        

Škola 50. léta

Poválečné období bylo pro naší školu bojem o přežití. Neustále probíhala jednání mezi Voděrad a Ličnem o místu měšťanské školy. Po dlouhém vyjednávání se podařilo od 1. 9. 1947 ve Voděradech otevřít měšťanskou školu, zatím jen jako pobočku měšťanské školy chlapecké v Rychnově nad Kněžnou. Pro školu bylo velmi rychle dostavěno patro na budově tzv. kampeličky. Prozatímní pobočku vedl odborný učitel Oldřich Serbousek. Od 22. září 1948 byla ve Voděradech zřízena tzv. střední škola v čele s ředitelem V. Kejzlarem.

Poválečné období roku 1947 bylo na naší škole hlavně zaměřeno jako příprava na XI. všesokolský slet. Do nácviku se zapojili i vyučující na voděradské měšťanské škole, a to Jaroslava Tošovská jako náčelnice a cvičitelka žen a Miloslav Boháč jako náčelník a cvičitel dorostu i mužů. Žáky nacvičoval Oldřich Serbousek a žákyně Irena Holá. Navíc ještě pomáhala Věra Kurzová. V červnu odjeli žáci a žákyně do Prahy a cvičili skladby dorostu. Protože byl obrovský zájem, muselo se podrobit zkouškám ze znalostí skladeb, ale i ty dopadly úspěšně. Pro cvičence byla objednána látka na ušití krojů, takže do Prahy se jelo v novém.

Věčným problémem voděradské školy bylo školní hřiště, to nebylo nikdy. První zmínka o něm je z let 1926/27, kdy byla na jaře uzavřena tyčkovým plotem školní zahrada a tělocvična (což bylo vlastně venkovní hřiště). Pozemek byl majetkem záložny, která jej škole pronajala nejprve na dobu 3 let, později i na léta další. Roční nájemné bylo stanoveno na 15 haléřů za 1 metr čtverečný.

V roce 1933/34 byly tělovýchovné vycházky na vyšším stupni rozšířeny o přípravu pro brannost národa. Byl zkoušen přiměřený vytrvalostní pochod, orientace podle mapy, posílání zpráv, pozorování a plížení, vrh kamenem na dálku a do terče, stopování a signály a nacvičovalo se i přepadení hlídky.

V roce 1961 byla osmiletá školní docházka organizačně změněna na devítiletou. Téhož roku k místu budoucí tělocvičny, o níž se už léta hovořilo, byl zaveden vodovod. Vykopávka potrubí v obtížném terénu byla prováděna brigádnicky zdarma. Každému mladému občanu Voděrad byly přiděleny 3 metry vykopávky a všichni svůj úkol splnili.

Stará škola 60. léta - dnes ubytovna                                                                                                                       

Stará zbouraná škola 70. léta

Muselo uběhnout dalších 25 let, než před odchodem do důchodu přesvědčil voděradské o nutnosti postavit novou školu s tělocvičnou tehdejší vedoucí krajského školského úřadu p. M. Boháč. Ten také sehnal všechny potřebné doklady a mohlo se slavnostně začít. To se psal srpen roku 1985. Ukázalo se, že přípravné práce byly podstatně náročnější, než samotná realizace stavby. Dodavatelem se stalo naše JZD (jednotné zemědělské družstvo) vedené předsedou ing. Antonínem Zaňkou. Později převzal řízení družstva Ing. Václav Brandejs a všechny práce se podařilo úspěšně dokončit. Velkou zásluhu na realizaci celé stavby měl doc. Miloslav Boháč, který protlačil celou stavbu mezi krajské priority. Stejně záslužný podíl na kvalitně odvedené práci měl i vedoucí stavební čety Václav Plašil z Vyhnanic. Dne 12. března 1988 došlo ke slavnostnímu předání tělocvičny, nářaďovny šaten s příslušenstvím, kabinetu, ředitelny, sborovny a 3 tříd pro 1. - 5. ročník. V té době již byl ředitelem p. Josef Mastík, který do této  funkce nastoupil v roce 1972 po svém předchůdci – učiteli a později také básníkovi Vladimíru Brandejsovi. Ten zase vystřídal ve funkci p.  Serbouska a posléze jeho manželku Serbouskovou (rozenou Tošovskou).

Mezitím již probíhaly dokončovací práce na 2. etapě výstavby šaten, dalších tříd, školní dílny, družiny a spojovacích chodeb. Mezitím došlo ke zbourání staré nevyhovující školy a budovy školní dílny. V jámě, která mezitím vznikla, byla umístěna sauna s bazénem, místnosti klimatizace, elektrokotelna, bufet a rehabilitace. To vše je dnes skryto pod povrchem.

Nad zemí vznikla jídelna s kuchyní a v 1. patře odborné učebny. Vše vzniklo velmi rychle díky stavební četě místního zemědělského podniku. I kvalita stavby byla dobrá. Dokonce se sehnaly prostředky na nadstandardní vybavení učeben. Sladit výuku se stěhováním se dařilo celkem úspěšně, i když jsme někdy museli i využívat i prostor Václavkovi hospody. Paní učitelky 1.stupně Vlasta Brandejsová, Marta Skálová i Jana Chalupná se toho zhostily velmi dobře. Největší radost měl pochopitelně z otevření  tělocvičny pan učitel Josef Kovaříček, který již na naší škole učil 15 let v improvizovaných podmínkách.

Vlivem povodně v roce 1998 vznikla havarijní situace v tělocvičně, kdy pod parkety v tělocvičně zateklo, došlo v pozdějších letech k šíření plísně a propadání podlahy. 

Proto muselo dojít v roce 2013 ke kompletní výměně podlahy. Vše bylo vybouráno a položen nový rošt a prkna a na ně znovu parkety. Při této rekonstrukci bylo vyměněno i obložení stěn a nově vymalováno.

Škola před zateplením a výměnou oken

Od té doby prakticky žádné větší stavební úpravy neprobíhaly. Pokračovalo dovybavování učeben, zařídila se učebna informatiky, učebna jazyků, nové stolky byly pořízeny do učebny zeměpisu a matematiky. V roce 2002 odchází do důchodu dlouhodobý ředitel p.Josef Mastík, na jeho místo nastupuje Drahoslava Urbanová. Pochopitelně se vlivem věku mění i složení učitelského kolektivu. Určitě všichni vzpomínají na matematičku Mňukovou, češtinářku a výtvarnici Kovaříčkovou a další výrazné osobnosti.

V roce 2006 došlo k výměně oken v 1. patře nad jídelnou a v roce 2010 k výměně zbytku oken, byly opraveny střechy a tělocvična.

V roce 2011 byly zatepleny budovy školy včetně mateřské školy a starší elektrické kotle nahrazeny třemi tepelnými čerpadly, které snížily spotřebu elektrické energie přibližně na polovinu. V září 2011 byla celá stavba kolaudována. Náklady na realizaci dosáhly částky 22,5 miliónu korun a celý projekt byl z poloviny financován ze Státního fondu životního prostředí a Evropské unie.

V roce 2012 končí ve funkci p. Urbanová a na její místo nastupuje nový ředitel z Kostelce n.Orl. p. Jiří Kalousek. Díky jeho manažerským schopnostem dostává škola nový impuls, zvedá se rapidně počet dětí až na téměř 180 a vytváří se výborný kolektiv všech zaměstnanců. I proto ve školním roce 2021/022 jsou poprvé v historii zavedeny v 6.ročníku třídy A a B. Znamená to i podstatný nárust počtu učitelů. Ovšem i další zkušení odcházejí do důchodu: Jarkovská, Urbanová, Otčenášková. V rámci úspor byly v letech 2018-2020 vyměněny všechny zářivky a nahrazeny ledkovými světly. Při této výměně došlo i k řešení úsporných zářivek v tělocvičně. Koncem roku 2023 předčasně na vlastní žádost odchází do důchodu p. ředitel Kalousek a na jeho místo nastupuje p. Simon Schwab. V tomto roce dochází k velké obměně učitelského sboru, po 51 letech končí i matador Josef Kovaříček a též p. Lenka Nedvídková přechází na jiné pracoviště.

Škola po rekonstrukci 2012

Školní jídelna 

Je v provozu mnoho let, snad začátek byl položen v roce v sedmdesátých letech , tehdy obědy připravovala p. Alimová. 

Ve staré budově později vařila p. Dostálová, Mrázková, Samková, později Koblásová. Přechodem do nových prostorů v roce 1989 přešly i kuchařky a v roce 1983 nastoupila Martina Pekáčová, došlo ke střídání odcházejících kuchařek do důchodu, proto přišly nové síly p. Krčmariková, později Jánošová a další. Zvláštní pozornost si zaslouží vydávání svačin. To má na škole dlouholetou tradici a vlastně je to svým způsobem rarita. Teplý čaj či kakao, chleba s máslem nebo pomazánkou nebo jen rohlík přijdou dětem vždy vhod a rodiče nemusejí vymýšlet, co druhý den připravit dětem ke svačině do školy. 

Školník 

Tato funkce na školách bývá velmi důležitá. Zpočátku bylo prostorů na úklid i opravy podstatně méně než nyní, kdy vlastně celý komplex školník budov představují 3 celky. Nejprve tuto činnost vykonávala p. Alimová, která ve škole i bydlela. Po ní převzala tuto odpovědnou funkci p. Řízková a po ní na dlouhou dobu p. Pekáč.

2024

Na dobu dovolených a prázdnin se připravuje zbourání staré budovy školy a na jejím místě má vzniknout malý parčík.