Poslední zvonění

V pondělí 28. 6. se žáci devátého ročníku přišli zvesela rozloučit s jednotlivými třídami a se svým pobytem na základce. Poslední zvonění je žákovská taškařice, při které je žákům dovoleno dělat si legraci ze sebe i z učitelů. Letošní deváťáci, kterým do jejich posledního roku na základce vstoupila koronavirová pandemie, si zavzpomínali právě na dobu, kdy museli být izolováni doma od školy, od kamarádů, od učitelů. Oblékli se tak jako při domácím vzdělávání, tedy do župánků, pyžam, bačkor. Imitovali pak jednotlivé učitele, připomněli hlášky, které slýchávali při distanční výuce. Po krátké scénce pak žáky v jednotlivých třídách pomalovali a postříkali voňavkami. V úterý už taková legrace nebyla. Deváťáci naposledy obešli všechny třídy, pustili jejich žákům svoji vzpomínkovou prezentaci, definitivně se rozloučili a osmákům předali putovní „Bryndáček 9. ročníků“. Ukáplo i trochu slziček. Nedá se nic dělat, čas nezastavíme. V úterní podvečer se pak deváťáci za účasti svých rodičů a pana starosty rozloučili při slavnostní akci na obecním úřadu se svou základní školou, s učiteli a s panem ředitelem. Hodně štěstí v další etapě vašeho života!

Školní bojovka

S blížícím se koncem školního roku jde ruku v ruce také bilancování, a my jsme si řekli, že si alespoň trošku vynahradíme čas, který nám distanční výuka znemožnila trávit společně. A tak jsme se rozhodli tento netradiční školní rok i tak trochu netradičně zakončit. V pátek 25.6. jsme se tedy brzy ráno sešli ve škole, rozdělili se na 2 skupiny a vyrazili na výlety. První skupinka vyrazila autobusem na Záhornici, odkud se vydala pěšky přes opočenskou oboru do Opočna ke sladkému cíli v podobě zmrzliny. Cestou jsme pozorovaly místní faunu a flóru. Po doplnění energie jsme se šli ještě projít zámeckým parkem a částí Opočna. Následovala cesta autobusem zpět do Voděrad, oběd a příprava na odpolední program. Druhá skupinka bohužel musela své původní „cykloplány“ vzhledem k nepříznivému počasí změnit, ale i přesto si užila spoustu zábavy ve škole a jejím okolí. Po obědě následoval společný odpolední program, který odstartovala návštěva chovatelky mláděte sovy pálené. Po jemném pohlazení malé sovičky se děti přesunuly do třídy školní družiny, kde poslouchaly melodie a rytmy známých písní do té doby, než přijela zásilka výborné pizzy. Večeře v italském stylu všem dodala sílu na následující program s překvapením. Asi všichni známe hlášku „Možná přijde i kouzelník.“, a k nám doopravdy přišel-tedy přesněji řečeno přijel. Předvedl nevídané kousky a vyčaroval nám tak opravdu kouzelný večer. Po magickém zážitku se skupinky opět rozdělily a následovalo Spacákové kino, během kterého postupně všichni příjemně vyčerpaní účastníci usínali. Ráno se všichni posilnili dobrou snídaní ve školní jídelně a vyrazili ke svým domovům. Moc děkujeme všem rodičům, kteří nás podpořili různými sladkými dobrůtkami. Doufáme, že příští školní rok nám umožní více takových akcí v hojnějším počtu.

Výlety 8. ročníku

Přiblížil se nám konec školního roku a ten vždy patřil také školním výletům. Jsme moc rádi, že situace nám dovolila vyjet mimo školu a užít si tak společně výlety se vším všudy. Nejprve nás trochu potrápila předpověď počasí, která nebyla příliš optimistická, a my jsme hledali a vymýšleli náhradní plány v případě, že by opravdu mělo celé dny pršet. Naštěstí se plánovaná předpověď nevyplnila a my jsme ve čtvrtek 24. 6. vyrazili z Týniště nad Orlicí vlakem do Adršpachu. Cesta trvala více než hodinu, ale uteklo nám to jako voda a před 11 hodinou jsme stáli u vstupu do Adršpachu. V celé přírodní rezervaci nebylo mnoho lidí, takže jsme nebyli nikým rušeni a mohli si vychutnávat pěkný slunečný den mezi skalami. Fotili jsme se na každém kroku, abychom vše zdokumentovali, a zároveň jsme dělali pravidelné přestávky na svačinu – někteří měli i řízky, jiní stihli skoro všechnu svačinu sníst už ve vlaku. Společně jsme nezapomněli absolvovat jízdu na lodičkách s vyškoleným kapitánem a vtipnými hláškami. Ve skvělé náladě jsme opouštěli Adršpach a udělali si větší pauzu na občerstvení před příjezdem vlaku. Na zpáteční cestě jsme ve vlaku vstřebávali veškeré dojmy z celého dne a těšili se na pátek. Na další den se obloha poněkud zatáhla a my jsme se opět sešli na nádraží v Týništi nad Orlicí a vyrazili do Hradce Králové na Laser game. Ze Slezského předměstí jsme šli pěšky a v polovině cesty nás zastihla průtrž mračen, naštěstí jsme se stihli schovat do pasáží a vyčkali jsme, až to přejde. Od 10 hodin jsme měli rezervované dvě hodiny Laser gamu, na kterou jsme se všichni s očekáváním těšili. Nejprve jsme hráli všichni proti sobě a potom jsme se rozdělili na holky a kluky a hrálo se samostatně. Závěrečnou hru vybrali kluci s názvem SWAT, kdy celá aréna byla ve tmě a každý na své pistoli měl malou baterku. Myslím si, že někteří v sobě našli skryté vlohy pro tuto hru a rozhodně jsme tu nebyli naposledy. Ve zbytku odpoledne jsme prošli Hradce Králové a výlet zakončili nákupy. Z obou výletů si odnášíme všichni nejeden zážitek a byli jsme moc rádi, že spolu můžeme trávit čas nejenom ve školních lavicích.

Výlet 6. třídy

Ve dnech 24. a 25. 6. probíhaly školní výlety na celém druhém stupni. Žáci 6. ročníku se zúčastnili školního výletu na kolách s přespáním na koupališti a kempu Broumar v Opočně. Výlet začal v 8:00 hod ve Voděradech, kdy jsme vyrazili okružní cestou do Opočna. Trasa probíhala přes Houdkovice, Byzhradec, Hrošku, Podbřezí, Podchlumí, Semechnice. Všichni zvládli jízdu bez větších problémů, sice jsme měli „menší“ karambol, ale nakonec jsme všichni bez potíží dorazili do Opočna. Cílem cesty bylo náměstí, kde jsme si dali zmrzlinu a menší přestávku formou procházky v parku. Následně jsme dojeli do kempu, kde jsme se ubytovali. Z důvodů nepřízně počasí přes noc jsme vzdali přespání ve stanech a ubytovali jsme se v chatkách a apartmánu. Ve čtvrtek se nám velmi vydařilo počasí, takže po hře fotbalu, jsme trávili veškerý čas u bazénu. Děti si den velmi užily. Večer jsme si zahráli několik zábavných her a v 22:00 hod jsme šli spát. Druhý den jsme bohužel nestihli tolik aktivit, které jsme měli naplánované, zvládli jsme procházku kolem zlatého potoka, tenis a stolní tenis. Po aktivitách byl v plánu oběd, který nám připravili v místní restauraci. Musím všechny pochválit a poděkovat jim za vzorné chování, výlet se nám vydařil a v 13:00 hod jsme se vydali všichni domů. Chci poděkovat paní Havlasové za odvoz veškerých batohů a také panu učiteli Kovaříčkovi, za cyklistický doprovod do kempu. V poslední řadě děkuji, paní učitelce Miksové, za dozor při výletě po oba dny. Přejeme všem hezké prázdniny.

Sladká tečka pro prvňáčky

Školní rok se nám pomalu chýlí ke zdárnému konci a z letošních prvňáčků se brzy stanou již „ostřílení“ druháci. Jelikož byl tento rok pro všechny dost neobvyklý a pro žáky 1. třídy dvojnásobně, shodli jsme se, že si na závěr zasloužíme sladkou odměnu. V pondělí 28. června jsme se společně vydali linkovým autobusem do blízkého města, které všichni dobře známe, Opočna. Po příjezdu jsme hned vyrazili k místnímu zámku, který jsme zahlédli jen okrajově, jelikož se nádvoří otevírá až později. Vynahradili jsme si to však výstavou velkoformátových fotografií od umělců různých fotografických odvětví, kterou jsme si mohli prohlédnout hned vedle. Zaujala nás například fotografie z prostředí Nového Zélandu či „rozohněný zahradník“. Pokračovali jsme do zámeckého parku, kde na nás čekala Cesta s opičákem Opočeňákem plná různých hádanek a úkolů, které jsme zvládli na jedničku. V informačním centru nás pak čekala malá odměna. Na závěr jsme navštívili cukrárnu, kde jsme si dali točenou zmrzlinu nebo nanuk. Myslím, že se nám všem na výletě moc líbilo a těšíme se na příští školní rok plný nových zážitků.

Výlet 7. třídy

Ve dnech 24. a 25. června se žáci druhého stupně vydali se svými třídními učiteli na školní výlet. Sedmý ročník absolvovat část výletu na kolech s přespáním na Stříbrném rybníce nedaleko Hradce Králové. I když předpověď nebyla zrovna ideální, nezalekli jsme se a nakonec se rozhodli výlet na závěr školního roku absolvovat i přes možnou nepřízeň počasí. Vyrazili jsme krátce po 8. hodině ráno od školy a cílem byly v Hradecké lesy. Cestou jsme pravidelně zastavovali a doplňovali tekutiny, větší přestávka nastala v Týništi nad Orlicí, kde si žáci dokoupili zásoby na odpoledne. Následovala trasa přes Štěpánovsko a Suté Břehy do Hradeckých lesů. Zastavili jsme se i u rybníku Výskyt a v oboře s divokou zvěří. Cestou se nám nevyhnul menší karambol a také defekt, ale vše jsme zvládli a nikomu se nic vážného nestalo. J Po příjezdu do kempu Stříbrný rybník jsme se vrhli na stavění stanů, pro některé to byl oříšek, ale nakonec všichni své stany připravili a mohli tak v klidu přenocovat. V kempu jsme absolvovali velké množství aktivit, venkovní laser game, překážkovou dráhu Gladiator Areny, beach volejbal (přehazovanou), fotbal, a také koupání v místním rybníce. V plánu bylo i večerní opékání buřtů, ale bohužel se na nás řítila průtrž mračen, která nakonec neměla takovou intenzitu, jako v jiných místech ČR. Noc jsme přečkali bez větších problémů, někteří si ani nevšimli, že přes noc pršelo. Ráno jsme se probudili a čekala na nás v místní restauraci snídaně, potřebovali jsme se před následnou cestou domů pořádně posilnit. Ihned poté jsme začali postupně uklízet stany a vše potřebné. Museli jsme trochu pospíchat, opět se na nás hnala přeháňka. Stihli jsme pobalit, naložit zavazadla do auta a hned poté přišel krátký, ale vydatný déšť. Ten jsme přečkali v místní kuchyňce, která byla součástí kempu. Jakmile přestalo pršet, vyrazili jsme na poslední etapu směrem domů. Výlet se nám nad očekávání povedl, nevadil nám ani občasný déšť. Všichni žáci si zaslouží pochvalu, že zvládli dojet na kole tam i zpět, pro některé to byl nejdelší cyklovýlet, který absolvovali. Žáci byli rádi, že jsme na konec školního roku mohli takový výlet absolvovat, po přibližně půl roku distanční výuky to byla pro všechny obrovská odměna. Velké poděkování patří p. Petrovi Brandejsovi za dopravu zavazadel do kempu, p. Lukáši Vašatovi za doprovod při cestě do kempu a p. uč. Kovaříčkovi za doprovod při cestě zpátky. Už teď se těšíme na další společnou akci.

Poslední výlet devátého ročníku

Díky výraznému zlepšení pandemické situace v naší zemi si mohli žáci naší školy dopřát aspoň školní výlet jako odměnu za náročnou práci během tohoto školního roku. Deváťáci se letos vypravili opět na Broumovsko, kde pobývali během svého výletu již v sedmém ročníku. Tato trochu odstrčená lokalita nabízí spoustu krásných míst, jak přírodních zákoutí, tak svědků historie. Tentokrát jsme vlakem dorazili až do vesnice Ruprechtice, ležící poblíž Meziměstí. Kousek od vlakové zastávky jsme míjeli barokní kostel sv. Jakuba Většího a pokračovali táhlou vesnicí pozvolna směrem k nejvyššímu vrcholu hraničních Javořích hor – Ruprechtickému Špičáku (881 m n. m.). Ten jsme s vypětím všech sil nakonec zdolali. Odměnou byl nádherný výhled z rozhledny jak na celé Broumovsko, tak i do Polska. Po odpočinku jsme pokračovali po modré turistické cestě kopírující hřeben Javořích hor až na Javorový vrch, kde jsme kopce opustili a sestoupili do údolí do vesnice Heřmánkovice. Právě tam se nachází táborová základna na Supím vrchu, která nám poskytla útočiště. Zde jsme si řádně odpočinuli, ochladili se studenou vodou, zahráli hry a večer ogrilovali kuřecí a vepřové steaky. Večerní bouřka s deštěm nás zahnala do srubu, kde jsme až do pozdních nočních hodin hráli hry a povídali si. Bohužel páteční den byl deštivý, a tak jsme zůstali na základně a připravovali scénář našeho posledního zvonění. Po výborném obědě, který pro nás připravila děvčata pod vedením Verči a Monči, jsme se pustili do úklidu a mytí nádobí. Pěšky jsme pak odpoledne vyrazili do Broumova na vlak, který nás zavezl zpět do našich domovů.

Výlet 1. - 3. třídy

Sluníčko a letní teploty naznačují, že konec školního roku už je tady. S ním je spojený i tradiční školní výlet, na který se všichni vždy moc těšíme. Předpověď počasí nás na začátku týdne sice trochu vystrašila, ale my jsme to přesto nevzdali a vyplatilo se. Ve středu 23. června jsme se autobusem vydali do Janských Lázní, kde jsme si udělali procházku po Stezce korunami stromů. Cestou nahoru si děti četly zajímavosti o přírodě a samotné stezce, zdolávaly lanové průlezky a pozorovaly okolní přírodu. Odvážní jedinci se dokonce nebáli přejít kousek trasy přes lanovou síť, skrz kterou bylo vidět až úplně dolů. Ovšem největší statečnost prokázali jezdci tobogánem. Byly mezi nimi i dvě paní učitelky, kterým patří můj velký obdiv. Atrakce sklidila u dětí obrovský úspěch. Po sdělení dojmů ze sjezdu následoval přesun k dolní stanici Černohorského Expressu. Jízda kabinovou lanovkou nám nabídla překrásný výhled do širokého okolí a my od něj nemohli odtrhnout oči. Těm, kterým nadmořská výška Černé hory (1299 metrů) nestačila, zdolali ještě navíc nedalekou rozhlednu, kde bylo 106 schodů. Zpáteční cesta lanovkou obsahovala dokonce i adrenalinový zážitek, protože se na malou chvíli zastavil její provoz a všichni zůstali viset na jednom místě. Nicméně my máme pro strach uděláno! Tak jsme vše obrátili v legraci a statečně počkali na opětovné spuštění. Po bezpečném vystoupení jsme si oddechli a vydali jsme se na parkoviště k autobusu. S písničkou, úsměvem na tváři a plni zážitků jsme se vraceli k domovu. Jsme moc rádi, že nám vyšlo krásné počasí a všichni jsme si výlet parádně užili.

Výlet 4. - 5. třídy

Nechce se nám nikomu ani věřit, že už by mohl být čas školních výletů a konec školního roku. Ale je to tak! A na středu 23. června jsme měli naplánovaný výlet do Jánských lázní. Město je to horské i lázeňské, každý si zde přijde na své, což děti jistě potvrdí, protože všichni jednohlasně říkaly, že se jim to moc líbilo. Náš autobus čekala nejdříve Černá hora, kam jsme vyjeli lanovkou. I přes strach z výšek to zvládli všichni. Během jízdy nás překvapila mlha, která se zčistajasna začala valit přímo z lesů a zkazila nám tak výhled z lanovky na lázeňské město. Na cestu dolů jsme se rozdělili, pátá třída a sedm bojovníků ze čtvrté třídy vyrazili pěšky dolů. Zbytek jel i zpět lanovkou. Cesta to byla pěkná po silnici, ale místy dost prudké klesání a každý další kilometr byl v nohách (konkrétně v kolenou a kyčlích) znát. Ale šlo se pěkně, lehounce nás osvěžil i deštík. Po 11. hodině jsme už byli u Stezky korunami stromů, kde jsme se potkali se zbytkem naší tlupy. Naobědvali jsme se a vyrazili do korun stromů. Děti byly nadšené. Nejvíc se těšily na tobogán dolů, kam jsme se nakonec odvážili skoro všichni, dokonce i někteří učitelé. Musím ale říct, že já už bych tam znovu dobrovolně nevlezlaJ. Pod stezkou byl lanový park, kam jsme se přemístili před odjezdem autobusu a kde si také děti mohly koupit tak nutné suvenýry, turistické známky, ale i pití nebo nanuky. Ve dvě hodiny jsme pak byli připraveni k odjezdu. Věřím, že většinu z nás dnes příjemně bolí nohy jako vzpomínka na včerejší krásný den.

English breakfast

Když se řekne anglická snídaně, představí si každý možná trochu něco jiného. Určitě si ji ale neumíme představit bez teplého toustu a černého čaje s mlékem. Ve středu 16. června jsme se žáky 7. – 9. ročníku měli poslední hodiny konverzace se Stevem. Rozhodli jsme se to tedy pojmout trochu netradičně a připravili jsme se Stevem pro žáky typické ingredience z Anglie. Žáci měli možnost ochutnat různé marmelády, chutney, mátové dresinky, dresink z droždí, omáčku gravy, tatarku nebo třeba burákové máslo. K tomu všemu jsme si uvařili černý čaj a jako praví Angličané jsme si do něho dali mléko. Toustovače jely na plné obrátky a žáci zkoušeli různé kombinace příchutí. Asi nejoblíbenější bylo dát si burákové máslo a navrch marmeládu – anglická marmeláda se liší od té naší tím, že v ní najdete kůru z pomeranče nebo jiných citrusů. Myslím si ale, že na některé příchutě žáci jen tak nezapomenou. Příjemně jsme tak strávili poslední hodiny konverzace a už teď se těšíme na další v novém školním roce.