Na přelomu února a března se někteří z nás vydali na dlouho připravovaný výlet do Anglie. S kamarády a bývalými spolužáky nás nakonec z Voděrad a okolí vyrazilo téměř dvacet a v autobusu, který jsme původně měli jen doplnit, jsme nakonec převládli. Výlet byl po všech stránkách silným zážitkem. Po dlouhé noční jízdě jsme ve francouzském Calais prošli pasovou kontrolou a nalodili se na trajekt do Británie. Když se po hodině plavby z neklidného moře v šeru před námi konečně vynořily bílé křídové útesy anglického Doveru, pomalu odezněla nevolnost a zanedlouho jsme už kličkovali dopravními zácpami ohromného Londýna. V následujících dnech jsme postupně navštívili většinu nejvýznamnějších míst britské metropole, nachodili desítky kilometrů, poznali nebo

alespoň ochutnali něco z pýchy a velikosti srdce někdejšího impéria s jeho královskými tradicemi; viděli jsme ale i moderní tvář Londýna, a hlavně jeho všední den se spěchajícími byznysmeny, s dětmi všech národností a sociálních skupin ve školních uniformách, s všudypřítomnými běžci, s poslíčky na kolech, s černými taxíky a vysokými červenými autobusy. Prohlídku rozlehlého královského hradu ve Windsoru nedaleko Londýna jsme mj. spojili s minivýletem k jedné z nejprestižnějších středních škol světa v přilehlém městečku Eton. Velkým zážitkem potom byla návštěva slavného a kouzelného univerzitního města Oxford, kde nás konečně dostihlo i slunce.

Všichni účastníci se museli po svém vypořádat s jazykovými i kulturními barierami, neboť jsme byli ubytováni přímo v anglických rodinách na okraji Londýna (Woking). Nutno podotknout, že celý výlet byl od počátku nápadem starších dětí z voděradské školy – přišly s ním už před časem a nehodlaly se jej vzdát, ačkoliv se místo vyčerpávajícího poznávacího programu a potýkání se s angličtinou mohly chtít třeba společně povalovat u moře v Chorvatsku.

Velký dík patří rodičům a všem, bez nichž bychom si o tom krásném, ale přeci jen poněkud nákladném zážitku mohli jen nechat zdát. -Nov-